Micro – scope

An interesting comparison of the two surfaces. I had some extra time to browse being ill for a whole past week and got to this picture showing the quality of the cut vs. sanded surface.

Japanese can really go deep in understanding how things work and they use microscope to picture proofs. Here are some shoots showing the similarities between 4000 grit man made waterstone and a black Arkansas oilstone o have seen in a book on Japanese tools.

Back to cutting vs. sanding – it can be just a thing of personal preference, n’est-ce pas? In my oppinion there are some interesting facts or angles of view speaking up for investing your time rather into sharpening really:

– sanding produces a fine sawdust. That means either you breath it or it gets everywhere, certainly not the best thing to do inside on your sofa or in the kitchen

-holding pieces of sandpaper in the tips of your fingers is a nasty business, the other side of the tactile experience spectrum compared to touching nicely carved or even splitted handle of a spoon

– you have to buy it. Go into a shop or order frequently. While a sharpening stone wears in time but slowly and it maintains it’s quality, the sandpaper goes to a bin or fire usually quite soon as it is terrible to invest time into work with the already abraded papers (though for a hobbyist using it from time to time or when needed can be well ok)

– a nice edge tool finish says the maker knows his work, it is part of his life and so he or she is probably experienced enough in other aspects of the job. While this necessarily doesn’t have to be always the truth it makes sense doesn’t it? Maybe you don’t know that sharpening is a very important part of the greenwoodworkers‘ skills. It is. Believe me. (Sharpening and understanding it instead of learning of sanding is a fine skill you make use of for various tools from the kitchen knives to axes or razor for shaving.)

– Last but not least – the cut produces better high quality finish. It’s more straight forward, leaves marks of your tool cleanly visible, quicker though it depends on the type of work and your skills (and your equipment).

There are some tips for the satisfying results:

– learn various techniques for working the surface with a knife

– for super fine glassy finish ( if it has a reason) you have to recut the surface when it is more or less dry

– sharpen your tool often

It is good to say that the regular and nice spoon finish certainly doesn’t have to mirror a distant objects like a piece of wood finished with a japanese kana plane can. Just a cut surface is enough. People often ask whether i produce the smooth insides of the spoon bowls just by cutting. Certainly yes and i would be scared to take a piece of sandpaper and scratch it like that. It would also lose some of its character.

But please do not think i critisize or look down on those using sandpaper. That would be wrong. I think some informations can be supportive. It’s just not the way i go.


III.rd Year of the festival

Well, the organising has started and jobs like scything, cutting wood for chopping blocks, correspondence and social media announcement and volunteer weekend for the festival will take place. I am very happy we do have a wonderfully skillful craftsmen coming from various parts of the Europe and the list on the festival webpage is not complete yet. The event is only one week within a similar festival in Bavaria. A great opportunity to attend both and enjoy more than a week of carving.

Looking forward to such a first time experience really!

Seven spoons of the new year

What a bravery! 😉 Ha, well, it is nice to achieve something like that – to carve 7 spoons in a raw. Bigger deeds were seen in the Spoonworld though. Have you read the first post of the year you would know something bigger should come. Still not something nobody has done before.. I will get back to this later.

So what does these seven spoons mean? A highly skilled carver should be able to carve the number in one day (With the wood or blanks ready, of a good production quality, no extras and not each one different i think. ) Is all this starting kind of exam for me? Or do i just want to show off? Hmm, anybody able to accomplish carving a spoon a day throughout the whole year has my respect. There’s hard to say how it could work for me, it can easily wind up by not being able to find the time or a suitable piece of wood to keep the chain of days after say 200th piece. I also do not want to feel enslaved by the idea. On the other hand sticking to that and forging ahead may help one to strenghten the will which helps in many areas of life. All in all it’s hard to keep it like a promise and only if i succeed and would feel superior that would be pretty egoistic. I simply enjoy it as a challenge with positive aspects.

Could somethink like this be kind of spooncarvers final exam really?! Universal one? I doubt that and the goal alone would spoil the sense of the „way“. If there was sort of organisation keeping an eye on quality of the production and rules, giving a diploma at some point as a proof one is skilled enough in carving spoons what would the criteria for that be? Number of spoons already carved, perfect functionality, fine finish inside the bowl.. ? There are endless forms and functions and the values one feels as important. On the other hand the know how to use the tools for the job and also the knowledge of how to make a good spoon has become much deeper through experience to me. But back to the basics – it should deliver a mouthful of some tasteful meal from a bowl and ho back again with a pleasant feel.

Wood is beautiful, have a positive effect on ones mind and body and there are many reasons to use/carve a wooden spoon. Whether you enjoy it or not that matters. I think apart from exercising desing, and sharing with friends it is not just a contribution to the greener way of living but also a way how to start learning and gradually master the axe, which is a powerful tool in experienced hands, and knives, the most simple tools man have since prehistoric time. It is still quite small community of sponcarvers and greenwoodworkers but many are building fine skills to make even better things for the future.

These spoons are not for sale. I want to keep them along with others and hopefully complete a whole set.

I would like to get back to posting about the project, the origin of the idea and with a fresh experience in a month.

Please if you like the idea keep your fingers crossed and think about it, start another project of your own or write into comments 🙂

First day of the New Year 2019

I want to write something again. I have not posted much since springtime last year. Being busy travelling and meeting with people active in the movement let me think about real life experience and enjoy it more than anything else. I enjoyed my time fully. Have seen new techniques with various natural materials, learned a lot from pole lathe turning too. Internet is a part of spreading the word though i always have felt that it is important to know the diference between the quality of the time spent with some smart gadget and real, all my senses experience. Hopefully i can be more active, make posts, share experiences and ideas as the spells of the year turn in the big circle. I also play with the idea of doing the famous 365 spoons project, starting today. Not easy one i think but challenging and keeping me in a good rhytm hopefully.

Now I took a nice picture yesterday and it is a good one to recall how fascinating is the tree when we have some time to watch. I feel grateful that i can use wood to create all the little things i make. The same for larger projects. I love trees never trying to picture spoon blanks or boards in their beautiful bodies. (But once got my hands on a piece already cut or fallen that is very different.)

Apart from using my camera, phone and a keyboard i live a simple life, not living fast, happy to have „timeless“ experiences, from time to time of course, but so much important when it comes to feel the connection, immerse myself into my work and feel the spirit in my heart.

i do not forget about it everytime i walk under the canopy or a crown of the tree, even often when i swing my axe and listen to the story the piece of wood reveals to me.

The craft keeps me in a very close relationship with all the things natural useful in daily life and teaches me to respect how things are born in the circle of the year. I cant say how happy i am to be part of the growing comunity of people who all share the knowledge together and feel alike about the need of bringing some green solutions very often. The whole woodworking renaissance is very young though it is a way how to avoid some terrible aspects of the modern life and still do not resign on being a cultural man living in a society. Many crafts like pottery or blacksmithing are better organised and developed compared to the greenwoodworking but of course there is a great potential and versatility the wood has as a material. I see more and more wonderful pieces being made by very young people .The recipe to become a maker and contribute to your community in a big way is incredibly simple – get a few Basic tools, not too many is enough, work hard, be patient, create (or be inspired by) good ideas that help to stop buying goods made out of plastics for instance or other even worse materials. I wount call myself extremist just some resistance is important as well😉. We can make many things useful and beautiful. This is not arts&crafts movement alike story. Times has changed. The knowledge that has been almost lost is quickly gathering thanks to the very greenwoodworking pioneers. I am not the only one inspired by these guys. Imagine! Many of us know how dirty the oceans are already – something with roots also in our daily lives and here is the path though not an overall solution. So i keep on forging towards some better future while enjoying a big fun with all the other passionate carvers. And i love it!

Stavba soustruhu / Building a lathe

Pružinový soustruh (pole-lathe) je báječná a velice užitečná věc (nejen) do venkovské dílny. Téměř nic vás nestojí, krom času, a při troše úsilí si můžete i vykovat vlastní nástroje pro práci. Oba soustruhy, které mám, jsou určené hlavně pro soustružení misek.

Jeden zbrusu nový soustruh stojí v podořeší na Modrém domě. Je trochu větší než můj dosavadní (fotka), i když i ten má své kouzlo a rozhodně se na něm pěkně soustruží.

Tedy, nový není „zbrusu“ spíš „zhoblu“. Nářadí, které jsme užili byly pila, sekera, štípák, palice, poříz, hoblík uběrák, macek, dláta a ruční vrtáky.

Inspirací byly historické soustruhy i takové, které jsem viděl na svých cestách. Na jaře kácený kmen jasanu a dobře uložená a proschlá dubová fošna na stůl, ve kterém se posunují pany, byl ideální materiál. Přednost má jednoduchost a rychlost výroby, ovšem bez elektrického nářadí nebo továrního spojovacího materiálu.

Snadno jsem získal nohy štípnutím celkem rovného kusu kmene na čtvrtky. Jasan má tak výtečnou štípatelnost, že nepotřebujete ani klíny. Čtvrtky je dobré opracovat, zakulatit a zúžit na patřičný průměr podle toho jaký máte vrták do desky stolu. Ten jsem si vykružil na jednu zužujíci se stranu nohy, pak odstranil větší část dřeva sekerou a dokončil vše pořízem. V tomhle případě to byla osmatřicítka s okem ještě rozšířená do konusu velkým vrtákem používaným na vrtání střetů loukoťových kol. Martin se chytil hoblu a ladil detaily jako jsou klíny pro upevnění panen (koníků) a kónusy na nohou pro upevnění ke stolu soustruhu.

Pany ve kterých jsou hroty pro upnutí dřeva se dají vyrobit poměrně pěkně a přesně sekerou. V podélném otvoru ve stole, do kterého se usazují, je dost vůle a osu hrotů pak kontrolujete podle oka. Otvor se zdálo efektivní navrtat v rozích (Tady jsme si pomohli kvůli rychlosti vrtákem 22mm v aku.), ale většinu materiálu jsem vysekal větší sekerou kentkou po létech (zvláštní a sympatická disciplína práce se sekerou) a začištění provedl Martin dlátem. Bohužel jsem užil nepřiměřeně síly a mírně naprasklá fošna se na jedné straně rozdělila ve dní. Musel jsem si přiznat chybu a v pokoře přijmout cenné poučení. Později jsme vše opravili vlepením kolíku skrz napříč deskou. Dláty jsem pak upravil dosedací plochy panen a Martin vyrobil z trojky dubového prkna klíny a v čepech panen vydlabal pro ně otvory.

Zbývalo vše sesadit, do panen navrtat díry pro železné hroty plus jednu pro oporu latě o kterou si opírám při práci struh anebo řezný háček a navrtat díry pro kolík, který určuje odklon latě respektive vzdálenost od osy soustružení a tedy i od výrobku a pozici ve které stojím při práci.

Ve větvích ořechu je upevněná haluz a na tu je navázaný provaz, který obtočený kolem kramáru (vřetena) a připevněný k prknu na které se šlape, obstarává pohyb soustruženého dřeva ve dvou směrech. Když se točí směrem k vám můžete ubírat a pak se vrací do původní pozice. Mechanismus je to velice jednoduchý a dokáže být překvapivě efektivní.

Poslední součást stroje – vřeteno jsme vysoustružili na stroji n. 1. Klidně ale může být vyřezaný z pěkně kulaté větve. V zásadě jsou dva způsoby, jak vřeteno připevníte k obrobku, kterým má otáčet. Můžete do čela jedné strany natlouct železné hřeby, kusy silného plechu obdélníkového tvaru atp. nebo vrtat mělkou díru přímo do výrobku a vřeteno do ní naklepnout. Žádný unašeč, jednoduchost, rychlost, paráda..

Na větvi

Větev v bouři zlomená…

Přemýšlel jsem o tom jakou roli hraje potřeba užívat dřeva šetrně a s úctou k tomu daru Země pro většinu tesařů, truhlářů, řezbářů a dalších řemeslníků ze dřeva tvořících. Mnoho lidí kolem řemesla má krásný vztah ke stromům a krajině, tím spíš pokud užívají hlavně ruční nářadí. Strom je přeci živá bytost a dřevo se musí nejprve nějak získat, vytěžit a to co vytvoříte je směněno prací. Spousta se toho jen tak spálí v rámci úklidu, protože proměnit větve z prořezávek v palivo je namáhavá práce (tedy pokud zrovna nevyřezáváte:-)). Takové hospodaření mi připomíná domácnost s přes den rozsvícenou žárovkou, vyhazování zbytků zeleniny do směšného odpadu atp. Že z lesa nebo remízků ale nejde vše do posledního proutku pryč je vlastně i dobře. V koloběhu elementů se nemůže zapomínat ani na Zemi/půdu z níž ty naše krásné stromy rostou. Potřebuje něco nazpět. Stejně jako u včel, není dobré brát všechno. Tlící mrtvé dřevo je vlastně plné života, protože hostí spoustu brouků a dalších organizmů a rostlinek a krásně drží vodu.

Našel jsem, před rokem asi, takové celkem povedené video o chlapíkovi z Japonska, atomovém inženýrovi (Lidem kolem atomové energie mám pocit se často stává, že cítí potřebu posílit kontakt s přírodou.), který své zaměstnání opustil a pracuje se dřevem, dává důraz na to využít z pokáceného stromu co nejvíc k výrobě a tak nedělá jen nábytek, ale i hračky atd. z drobnějších kousků a větví.

Také jeden můj kamarád z Německa Dietrich se účastnil projektu, kdy skupina asi 30 řemeslníků a umělců pracovala s dubem, každý si zvolil pro svou práci nějakou část stromu a napsali o tom knihu. Je k přečtení/prohlédnutí na Modrém domě (v němčině).

Mě se to vážně líbí a říkám si, jak rozběhnout další podobný projekt a nejspíš takhle –

Čerstvě odřezané větve. Můžete vidět i pár starších řezů. Už koncem zimy jsem z té třešně, která roste u cesty za humny, odřezal pár menších větví, protože se mi zdála přetížená a strom už nemá úplně zdravý kmen. Nu bylo to málo a při náporu letošní dvouleté úrody to nepomohlo. Z téhle první várky bude pár lžic a… Nechte se překvapit, začíná seriál příspěvků

Chci nápad sdílet s dalšími lidmi, pokud se vám líbí, přijeďte si pro kousek nebo napište, můžete si něco přát 😀

A jedno zelené moudro nakonec „Řež dřevo dokud je čerstvé“!

Věž nad řekou

V krajině šumavských hvozdů je hrad (..který se v zámek proměnil, jak se dozvíte cestou návštěvníků..), a k hradu patřící pozoruhodná gotická věž. Ještě o mnoho zajímavější, už od loňského roku, ji teď dělá dřevěné lešení které bylo zbudováno ve stylu lešení zobrazovaných již ve starověku (např. při stavbě babylonské věže), kterým se ve spirále vystoupí na její vrchol. Je to zaručeně nejvyšší 360^ pozorovací bod široko daleko. Ještě nad samou špici věže Jakobínky čnící tam byl zbudován tesařskou hutí Mistra Petra Růžičky středověký dřevěný jeřáb…

Pohled na tuto stavbu je dechberoucí!!

… inspirovaný prací Leonardovou a skutečného jeřábu užitého při stavbě kupole Santa Maria del Fiore (Florentského dómu) v Toskánsku, kterou provedl mistr Philippo Brunelleschi v letech 1420-1434. Jde tedy včetně dřevěného lešení o originální experimentální stavbu, nazvanou Brunelleschiho jeřáb.

Zajímá-li Vás tesařská tradice v Čechách, jistě víte, že Mistr Růžička má za sebou již několik světově ojedinělých projektů na kterých demonstroval funkčnost středověké stavební technologie pomocí účelově sestrojených dřevěných strojů a že také práce při výrobě jsou prováděny, v mezích možností toho kterého projektu, většinou původní technologií, tedy kmeny jsou opracovány pomocí seker a výroba spojů probíhá za použití dalších ručních nástrojů jako jsou dvoumužné a rozmítací pily, nebozezy, teslice, dláta atd. I konstrukce Brunelleschiho jeřábu a lešení kolem Jakobínky jsou vyrobeny starými postupy. V konstrukci najdete krom tesaných trámů také ručně rozmítaná prkna, spoje zajištěné dřevěnými klíny, lanové jistící prvky a kovářskou práci počínaje kovanými hřebíky v trámoví lešení, přes pásky šlapacího (a zároveň poběžného) kola a pojistným mechanismem u ovládání konče. Pouze část prken podlahy lešení byla doplněna ze standardní produkce pily. Stavba trvala 9 měsíců rozložených po úsecích do cca tří let. Jeřáb a lešení najdou využití při kamenické práci na opravě krakorců ochozu věže a její střechy.

Už když stoupáte kolem věže, vědomí, že jde o ruční práci jen s užitím dřevěných strojů, vám téměř 700m úsek zkrátí pozorováním detailů i opakujících se vzorů opravdu nevšední povahy (řešení spojů s dřevěnými klíny, napojení sloupů lešení zajištěné kovanými pásky, křížové výztuhy nebo snadno čitelné stopy po užitých nástrojích) a máte spoustu příležitostí pozorovat také nádhernou krajinu kolem, jen si vybrat kam zaostřit. Pak přichází úsek s ochozem lešení a vám se nad hlavami objeví poběžně pochozí kolo jeřábu vystrčené ještě o celý metr přes zábradlí horní plošiny. Následují dva žebříky umožňující dostat se na plošinu přímo k jeřábu. Ještě cestou ale můžete alespoň okem ocenit dvouramenný jeřáb, který byl použit na vytahování materiálu pro stavbu lešení a velkého jeřábu nad helmou věže. Fantastické.

Bylo skvělé být několik dnů při dokončovacích pracech a zkoušek zvedání i chodu jeřábu. Zlepšil jsem si své základy jištění na laně, učil se vykolíkovat kladku, nebo jeden z dnů strávil stavbou improvizované výhně a vytenčoval železné závlače.. Rozmanitost řemeslné práce mě samozřejmě velice baví. Hlavně jsem si ale mohl prohlédnout a obdivovat co několik velice zkušených tesařů započalo kácením vybraných stromů na stráni na dohled od Jakobínky. Smekám pánové! Je to naprostá paráda!!! Nejde ale jen o dojmy z místa a stavby. Mistr Růžička je muž, který přemýšlí o reálném užití dřevěných strojů v současné době. To má mít nejenom ekonomický smysl ,ale samozřejmě také ekologickou souvislost s využíváním zdrojů obecně a transportem materiálu. Nepočítá snad s tím, že každý, kdo by chtěl tuto technologii využít, by si mohl nechat stroj vytesat partou místních tesařů, ale zkušenosti, které získává umožňují přemýšlet v jiné rovině organizace práce při stavbě, kalkulaci energetické náročnosti zvoleného postupu a využití dřeva jako místně dostupného obnovitelného přírodního zdroje. Alternativa to je super! (Varování čistým teoretikům: Není potřeba se příliš zamýšlet nad situací, kdy náhle všichni všude najednou začnou používat dřevěné stroje, zatím 😀 )

Díky oběma mistrům tesařům za možnost být při tom!

II. Slavnost lžic a zeleného řezbářství

Před několika lety jsem se vydal do Anglie vidět a zažít Spoonfest. Nepopsatelné! Měl jsem stan, spacák, dva nože Mora, zbrusu novou švédskou mini sekerku a foukací harmoniku na kterou jsem u ohně jen tak na pozadí hrál k reggae a folk tónům kytary. Setkání s ostatními bylo pro mě zásadní v pohledu na možnosti práce se dřevem a já jsem věděl, že tohle je cesta jak tvořit, aniž by člověk potřeboval dílnu plnou strojů.

Zažít víc ročníků mi dalo dost příležitostí se seznámit s technikami a se zkušenostmi přišla chuť sdílet se nějak víc o tu radost z tvorby. Píšu blog, ale sezení před displejem mě vlastně moc netěší, raději sdílím přímo. Je to přeci úplně jiné. Tak jak se podobné akce začali objevovat i jinde v Evropě, loni se podařilo malé setkání i u nás. Ladila improvizace, sešli jsme se v počtu něco přes deset. Překvapila mezinárodní účast – Česko, Německo, Francie.. Všechno báječní, skvěle nalazení lidé. Co víc si přát. Víkend se povedl.

Letošní tři dny, tedy včetně pátku, budou vynikající příležitostí vidět a sdílet vyřezávání lžic s několika různými, už zkušenými řezbáři, ale dojde nejen na lžice – přibylo ještě i další řezbářské umění – dlabání misek například i jejich soustružení, které loni přijel ukázat Petr Kavan. Letos je účast nějakého přímo mistra soustružníka nejistá (nicméně soustruhy by měli být hned dva) a o to spíš se můžete těšit na Horanu a její práci s teslicí. Werner je velice všestranný řezbář především lžic ale také kuksy umí opravdu pěkné. Jeho workshopy na téma řezbářské techniky jsou vynikající. Jan Harm je legendou v tradiční řezbě, vždy má v zásobě něco překvapivého a dobrou radu k tomu. Já se chci věnovat nejen organizačně průběhu víkendu a překladu pokud bude třeba, ale také povídání s ukázkou k základnímu broušení nástrojů na kamenech a pokud bude prostor i přidat se s nějakým kursem. Na stránce v příspěvcích se postupně objevují lektoři a přibudou i fotky z Modrého domu a informace o možnosti stravování, možnosti koupě nástrojů na akci (každý potřebuje do workshopů své vlastní ) atd.

Je to skvělá šance potkat řezbáře nejen od nás z Česka! U nás se objevují další nový řemeslníci nebo prostě nadšenci, pro které je vyřezávání lžic, soustružení nebo jiná tvorba z čerstvého dřeva výzvou. Je tu obrovský prostor pro každého, včetně začátečníků. Řezbáře, kteří se na celém světě téhle tvorbě věnují profesionálně, na vysoké úrovni a také učí ostatní, byste stále asi ještě mohli spočítat na prstech (všech co máte B-) ), ale rychle jich přibývá, což je dobře.

Páni, jak já se těším po roce se vidět s kamarády řezbáři z loňska a sdílet tvorbu a večery s dalšími účastníky !


Čím je mi Slöjd a co dál/What’s Sloyd for me and ahead

Magické slovo, které jsem poprvé viděl vyřezané v zdobném, skoro runovém stylu do víčka krabičky na zahnutý nůž Jogge Sundqvista. Rozhodně mi přišlo jako zaklínadlo na nějakém artefaktu dávných dob Středozemě. Je v tom samozřejmě trocha fantazy, ale právě protože by mohlo tohle slovo být na bráně do světa, kde si lze plnit přání a přesto je to svět více skutečný a hmatatelný, spjatý s odpovědnějším životem než ten za slovy reklamních spotů anebo virtuálna na displeji. Sloyd patří jinam, přestože třeba po Instagramu mnozí svou tvorbu sdílíme, ať už pro radost, inspiraci ostatním nebo jako reklamu vlastní tvorby. Slojd pro mne znamená hlavně volnost, lehkost pro kreativitu a pokoru k tomu co příroda sama nabízí, sdělení předmětů utajená člověku, který nezná tenhle jazyk, resp. nedokáže rozpoznat postupy ani kvalitu materiálu. Je snadné rozvíjet vnitřní dialog, vnímat pocit, myšlenku, často ještě i všemi smysly, uchovanou někdy jako v básni, existující v předmětu, který má tvar a nějaký účel. 

A co vlastně znamená slöjd jako cizí slovo v překladu, kam tradičně patří? Je to řemeslné umění a způsob tvorby vašima rukama a zároveň původem patří k člověku, který „není nešikovný“ a dokáže si s pomocí několika prostých nástrojů vyrobit lecos do výbavy – lžici, misku, židli, stůl, šperk a nesčetně dalších předmětů.Snad i pěkný dům, což ale vyžaduje více dovednosti, kterou si člověk osvojí teprve časem tvrdou prací jinde než doma za pecí a což samozřejmě spadá do tesařiny. Jistě tu ale je přímé spojení v práci se sekerou a dřevem jako materiálem, alespoň pokud tvoříte funkční předměty, u kterých záleží na vlastnostech zvoleného druhu dřeva i samotné znalosti „jak na to“ a ještě k tomu pracujete se dřevem čerstvým. 

Sloyd byl zaveden jako jeden z předmětů do finského a švédského školství, pro celostní rozvoj dovedností jako je koordinace pohybů v závislosti na zraku, přesnost, schopnost ocenění kvality řemeslného zpracování a rukodělné, fyzické práce. Sloyd nebo hemsloyd se může pojit i s dalšími domácími rukodělnými odvětvími, jako práce s textilií a další, nejčastěji je ale užíván ve spojení s prací se dřevem. 

Užívané nástroje jsou prosté – pila, sekera, nůž a další jako vrtáky, poříz, štípák atd. pro větší a náročnější projekty. V různých obměnách tvarů. Někdy i stroje jako pásová pila nebo bruska a vrtačka ač je vysoce oceňována právě prostota postupů a dovednost člověka tvořit bez nutnosti napojení na systém. 

Naučil jsem se mnohému od mistrů, kterým je slöjd nebo anglický sloyd vlastní nebo jej dobře znají, ale vlastně nejde o import nějaké jiné kultury k nám, ač se můžeme označit za zemi a společnost tomu otevřenou, kde se střetává mnoho kulturních vlivů z celého světa. I u nás byl dříve tento způsob výroby běžný a má svou originalitu. A podobně jako je známa japonská tesařsko-truhlářská kultura, díky tomu, jak si tamní tradice práce se dřevem váží, slöyd se silným zázemím tradice ve švédské kultuře se stal inspirací renesance práce se dřevem. Také má blízko k anglo-americkému pojmu greenwoodworking. U nás se pomalu, nicméně ještě během toho krásného času zrání, dostává krása ručně řezaného nádobí, náčiní a dalších předmětů do podvědomí. Vrací se v nových knihách a reedicích, ve kterých je naše tradice zaznamenaná a především díky několika lidem, kteří hledají cestu životních alternativ anebo vnímají, jak právě do této doby vše bezvadně zapadá, zůstává živoucí. 

Na některých školách dostává podpora zručnosti větší prostor. Bylo by zřejmě dobré nechávat už dětem svobodu volby zaměření skrz celou dobu studia. Několikrát jsem slyšel, jak těžké je dohánět učivo při přestupu na školu klasickou. Nebylo by ale velkou pomocí právě dostatečné ocenění řemeslné výroby a podpora dosažení vysokého stupně dovedností např. výměnnými programy, možností učit se přímo od zkušených a úspěšných řemeslníků, aby existovala i alternativa v jiných směrech? Na kvalitě práce jistě záleží. Nicméně, to je jen zamyšlení, neznám dobře situaci na řemeslných oborech u nás. Ale z toho, co jsem slyšel to mnohde není nijak slavné. Umělecké školy jsou na tom jistě lépe. Záleží ale hodně na člověku samotném s jakou rozhodností si jde za svým. 

Při ohlédnutí za vyloženě učednickými lety práce se dřevem musím říct, že nejvíc poznání o čem to vše může být mi dala až práce samotná a snaha o osobní rozvoj. Je ale velmi dobré se učit z práce dalších řemeslníků, třeba i jiných tradic. Všímavost, ne jen bezduché kopírování, je důležitá a přínosná i když vám může připadat, že se tak všechno doslova vleče. Být pomalý je někdy i dobré. První mi byl inspirací a zdrojem japonský styl práce, obdiv k dovednostem tamních daiku a dalších řemeslníků, umělců. V samotném Japonsku jsem ale nebyl. Jsem velmi rád, že jsem poznal část tradice práce se dřevem z jedné části Evropy, zkušené mistry svého řemesla a díky tomu i mnoho dalších zajímavých lidí s podobným cítěním a touhou tvořit s upřímností, pokorou a odhodláním nenechat se zavalit spotřebním brakem a jít touto cestou, užívat si fakt, že je nám společná. 

A člověk se pořád učí, je to třeba, kéž ten duch nezestárne:-) I u nás je a bude jistě co a od koho se učit starým postupům pro tvorbu mnoha jiných věcí, v dnešní době užitečných a krásných.

V textu jsem pro přesnost užil některé informace z článku zde, kde je v angličtině další popis původu slova sloyd a prostředí v němž vzniklo.


A magical word i have seen chipcarved by Jogge Sundqvist in a pretty, almost runic way. For sure it was like a spell written on some artefact of days past, days of Middle-earth. A bit of fantasy of course though it could be also written on the gate to the world of wonders where there your wishes can be fulfilled and still it is much more real world you can have in your hands connected to more responsible life than that of consuming marketing spots or the virtual one displayed on our devices.Sloyd is different, although many of us share on Instagram for joy, inspiration to others or presentation.  Sloyd means to be free, lightness of creation and humbleness to what the nature that surounds us has to offer. A testimony of things, secret for ones who do not speak the language or do not understand either the way nor the quality of materials. It is easy to evolve inner dialog, feel, look for an idea, (and with all the senses you have most often), preserved sometimes like in a poem, living in an item with some form and purpose. 

And how it is possible to translate the foreign word, where it belongs to? It means handcrafted, good for handcrafts and the way of how to create things with your hands and is associated in its origin to man „not unskilled“ capable of creating things for life with just a simple tools – a spoon, bowl, chair, table and many other things too. Even the whole nice house maybe though it takes more skills possible to get by working hard for some time far from home maybe though that belongs to carpentry of course. Nevertheless there’s a direct connection in using the axe, working the fresh wood most often, making functional things. One needs to take into account the characteristics of the wood chosen, its qualities important as well as knowing how to go about it. Sloyd was taught as part of a holistic education in Finland and Sweden too. To help students develope hand eye coordination, accuracy and appreciate quality in a workmanship and honour handwork and physical labour.

 The tools used are simple – a saw, axe and knife plus some drill, a froe, a drawknife and the like for more challenging projects. In all the various shapes. Sometimes it is also some power machines like bandsaw, grinder or electric drill though these days the simple way of making without the need of being connected to the whole system is appreciated these days.

It is not like importing some foreign culture to here though we as a society are very open to this as there was always a mix of culture influences here in our country. Even here was the way of making things similar to the slöyd quite a common thing and so has its originality. Much like the japanese carpentry/joinery tradition so well known thanks to their patriotism and respect to the wood culture, the slöyd with its strong base for traditional in swedish culture has become a source of inspiration for greenwoodworking renaissance. Even here, slowly though with the beautiful period of rippening, is the beauty of the handmade woodenware getting more attention and more and more people are aware of that. It comes back in new editions of the books about our traditional crafts and especially thanks to few people who live in some alternative ways inspired by either tradition or other cultures or who are very well aware of how ingeniously it fits for the times A-gain changing it stays alive. 

There are some basic schools that gives more space for developing skills of workmanship. Of course it would be nice to give the children support so that they could freely go on in the choosen direction through all those years of studies. It is difficult to change when you want to study on higher levels of classic education system ie. high schools and further. But wouldn’t be very supportive the appreciation of the workmanship and some help with getting on a high skill levels for instance by cultural exchange or a chance to learn from experienced and succesful craftspeople directly? It is just sharing an idea that for sure exists a long time and i don’t know how is the situation at craftschools and artschools here very well. So maybe chances are and it is getting better. Though what i have heard from some young guys it is not that great. It is very often important how determined is the man making his own way of course. 

Thinking about the last years of learning to work with the wood and looking for the ways, paths.. I see that just work itself has given me the best knowledge of what it can be like. Though to learn from the works of others and traditions is very good too. Mindfullness not just copying although you often might feel slow. It is a good thing sometimes. First i was impressed, inspired by the work of japanese daiku and other craftsmen, artists (Especially potters thanks to the high quality of the czech teaware.) I am very happy i have learnt about a part of woodworking tradition from one part of the europe too and thanks to that i have met many interesting people with close feelings, longing to make things with openness, sincerity to what they see as the right way, humble yet bold in determination to avoid being caved-in by consumables, forge way and ENJOY we have it common. 

And we learn on may the spirit is  forever young 🙂 Also here is and will be something to learn from czech craftspeople about traditional ways to create various different things useful nowadays and very beautiful.

For better i have used some words and knowledge from Robin’s blog here.

Malá Jarní Slavnost… 

Víkendovka na Modrém se přihnala jako bouřka, také trochu sprchlo, ale krásně bylo, i na koupání, jenže všichni si spíš našli svůj kousek dřeva a jali se řezat. Co vlastně dodat? Povedlo se pár fotek a tak je nechám pro tentokrát beze slov…

Zvláště díky Dietrich Staemmler, Werner Fuchs a Petr Kavan za vedení workshopů! Ale díky i všem ostatním, kteří tvořili nejen lžice, ale i pěknou atmosféru. Setkat se s dalšími řezbáři od nás, to mi udělalo obzvláště velikou radost!