Do Nového roku přeji všem, kdo navštěvují můj blog, a jako obvykle, dobré nápady. Doufám, že další články budou inspirací především do začátků. Mimochodem, víte, že začít se dá i „uprostřed“ ? Připomínám si to pokaždé, když se učím něco nového, něco pokazím nebo zahlédnu světlo ve tmě.
Velká výzva dělat něco jinak a často jakoby od začátku přichází v životě, myslím, pokaždé, kdy zjistíme, že něco není podle našich očekávání. Tak například, přestože se máme v dnešní době z pohledu historie lidstva neuvěřitelně dobře, nejsme spokojení s tím, co předpovídá věda ohledně klimatických změn a nelíbí se nám plast roztroušený všude tam, kam až sahají dopady konzumní společnosti, tedy všude – oceány, les, domov atd. Mě taky nebaví o něčem jen číst, přemýšlet. Přemýšlet v představách je klasika, ale často jsme pak obětí iluze – vlastní nebo někoho, komu se to hodí. Je snad jedinou cestou vytvářet programy, žádat dotace, sedět u počítače, ale s pocitem, že nejsou lidi, kteří by to, tak správné v představách i na papíře, žili? Vše musí být propojené. Lidé, které spojuje něco čím a pro co žijí, nečekají až jim ten život někdo zaplatí. Pokud možno, v duchu zenových Mistrů, jednejme místo konceptů a slov. Nějaký článek, kterým chci podpořit nadšence pro ruční práci a přírodní materiály, pokud budou mít odezvu, u mne občas vznikne.
O čem něco vím, co můžu sdílet, je práce se dřevem, ale i něco navíc. Je nás velká spousta šikovných lidí, kteří jsou schopni vidět věci v širším kontextu a ví v čem se cítí dobře a co chtějí dělat. Práce se dřevem, to zelené řemeslnění, většinou bez užití elektrického nářadí, je zásadním a významným prvkem pokud jde o soběstačnost a změnu přístupu ke zdrojům a materiálům. Nemyslím tím, že titan, silikon a plast nebo auto, smartphon a nanotechnologie atd. nemají existovat, ale mají svou oblast použití nebo niku, mimo kterou už nedávají takový smysl. Proč běžné věci, které mohou být dřevěné musí být z plastu? Nicméně pozor! Kvalitní dřevěné předměty nejsou levné a naprosto „blbuvzdorné“. Aby je člověk mohl používat, musí je mít rád, pečovat o ně a taky něco o dřevu vědět. Bohužel, kdo se nic nenaučí, nemá k tomu z pohledu řemesla a užívání přírodních materiálů co říci. Tolik nám chybí ty znalosti a dovednost!
Mám rád tradiční tvorbu, ale spousta těch historických předmětů patří tam, kde jsou – do muzea. Je to ovšem jedinečný zdroj inspirace. Lidová tvorba, prapůvodní zdroj toho krásného, na co se tam chodíme koukat, je téměř mrtvá. Samozřejmě, že si na koleně nevyrobíte ipad. Ale potřebujeme misku na polévku, která nám ji zároveň zváží a pípne pětkrát za den? Je to trochu absurdní příklad, snad mi rozumíte. Ty obyčejné každodenní předměty určitě nemusí vyjet z 3D tiskárny. Byla by prostě škoda se vzdát šance mít kolem sebe věci oduševnělé zrodem v lidských rukách. Proč je tak malá nabídka v opravdu užitné kvalitě a cena se zdá vysoká?
Jednak proto, že spousta lidí si neváhá koupit tovární (a přesto někdy špatně navrženou), levnou produkci namísto podpory lokálních řemeslníků. Škoda, jako řemeslník máte v době sociálních sítí dobrou šanci dělat něco co vás baví, věnovat se tomu souběžně s jinou prací a největší překážkou, krom nedostatku zkušeností, bude třeba jen naše vlastní ego (všeobecně uznávanou a respektovanou) nebo nedostatek odvahy. Časem se to může změnit a ten rozdíl mezi suvenýrem a funkční a krásnou věcí vytvořenou s fortelem a citem je jasný. Dá to ale práci dosáhnout opravdu dobré úrovně. Ten rozdíl je jasný lidem, kteří tyto věci reálně užívají, nebo chápou co znamená něco ručně vyrobit a rozumí té přidané hodnotě, širšímu společenskému významu takové tvorby. Pokud si kdo chce vystavit něco bez té základní hodnoty, kterou je funkčnost na poličku, ať nakupuje pěkné věci a umění, vždyť je to tolik subjektivní, ne? Když ale chcete kvalitní dřevěné nádobí, musíte se v tom trochu vyznat, udělat zkušenost, že? Podle někoho se nemáme tak dobře, jako lidi na západě (Pořád ještě tohle prosté rozdělení.) a tímpádem chybí kupní síla, chuť něco podpořit, něco, čemu věříme. To si nemyslím. Jen se málo ví, jak je třeba dřevěné nádobí skvělé! Nebo nejsme ochotní se něco učit, směnit „blbuvzdorné“ za smysluplné. Jsme v době velkých změn a kultura, které jste součástí, je něco o co se můžete opřít. Zase se vracím k tomu, čím jsem začal – je to velká příležitost.
Druhak se nechá zručná a inteligentní část lidí jen vléct v tom závodu, kdo dřív a víc a s větším ziskem nebo touží honosit se odznaky úspěchu zastoupené dnes nejčastěji technologiemi. S tou vírou jsme údajně úplně v krizi a všude je plno cynismu. Kdo nevěří, že naučit se něco tvořit rukama, může změnit jeho život a třeba i blízké okolí nebo celou společnost, může něco zkusit třeba pro relax a mentální rovnováhu, aby zabavil své děti, nebo dokázat si, že něco naprosto jednoduchého rukama a základními nástroji hravě zvládne a potěší tím někoho blízkého. Ale pokud chcete řemeslo, i to umělecké, opravdu dělat, živit se jím, musí vás to bavit, ale vidíte v tom víc jak zábavu, musíte se o něj zajímat, tvořit každý den a sdílet se nějak o to s dalšími lidmi – už jsme od přírody takoví a pomáhá nám to jít dál, je to zásadní a je to dobré.
Je čas nechat psaní a pustit se do tvarování tesaných balkonových sloupků. Dnes ještě chci najít čas pro řezbu i přípravu kůry a lýka na pouzdro pro starší čepelku 😏
Ať se daří.
Bez zranění!
Přeji dobrou zábavu!
Karel Hekrle, Zelené řemeslo - kvalitní a originální dřevěné nádobí 